Zdravotní problematika ryb

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i. v rámci České technologické platformy pro zemědělství uspořádal 25. 5. 2022 odborný seminář týkající se zdraví ryb. Cca 40 účastníků prezenční akce, která navázala na předchozí tradici VÚVeL FESTŮ, si vyslechlo informace o edémové chorobě kaprů, koi herpes viróze i parazitárních nemocech ryb. Relativně početná účast byla ještě povýšena neformální diskuzí, která přinesla zajímavé podněty.

Posluchači byli MVDr. Kateřinou Mikuláškovou z SVÚ Jihlava informováni o Novém Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 (Animal Health Law), platném od dubna 2021, které přineslo změny také do oblasti povinného testování virových chorob ryb. Jedním z hlavních důvodů změn je vytvoření nové kategorizace chorob (Nařízení Komise (EU) 2018/1882). Co se týká nákazové situace, v České republice probíhal do konce roku 2021 aktivní monitoring u tří virových nákaz ryb: virové hemoragická septikémie (VHS), infekční hematopoetická nekrózy (IHN) a herpesvirózy Koi (KHV). V návaznosti na novou legislativu došlo k úpravě povinného vyšetřování těchto nákaz uvedeného v Metodice kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace. Největší změny nastaly u třetí jmenované nákazy -  herpesvirózy koi. Tato nákaza je dle Nařízení Komise (EU) 2018/1882 zařazena do kategorie E, pro kterou nově nevyplývá žádná povinnost testování a hlášení na Evropské úrovni. Aktivní monitoring KHV byl proto ke konci roku 2021 v ČR zcela ukončen. V současné době se KHV na území ČR vyšetřuje pouze v rámci pasivního monitoringu, a to při vyslovení podezření z nákazy. V těchto případech se postupuje dle Veterinárního zákona č. 166/1999 Sb.

V roce 2021 bylo v ČR v rámci monitoringu KHV vyšetřeno celkem 94 hospodářství s chovem kapra obecného. Infekce KHV byla potvrzena v celkem 7 lokalitách. Bylo vyhlášeno 6 ohnisek nákazy, a to ve Středočeském, Karlovarském, Jihočeském, Pardubickém kraji a kraji Vysočina.

Prostřednictvím aktivního monitoringu virových nákaz VHS a IHN bylo v roce 2021 v ČR zkontrolováno celkem 89 hospodářství s chovem vnímavých druhů ryb. Celkem byla potvrzena dvě ohniska nákazy VHS, a to v Moravskoslezském a Královehradeckém kraji. Virus VHS byl v posledním roce prokázán i v dalších evropských státech jako jsou Německo, Francie, Itálie a Rumunsko. V roce 2021 nebylo v ČR prokázáno žádné onemocnění IHN. Poslední případ této nákazy byl potvrzen v roce 2019 v chovu pstruhů v Jihomoravském kraji. Aktuálně se s nákazou IHN potýká Dánsko, Německo, Rakousko, Finsko, Chorvatsko a Itálie.

MVDr. Veronika Piačková, Ph.D. z Fakulty rybářství a ochrany vod JU i Ing. Kateřina Matějíčková, Ph.D. z VÚVeL se zabývaly edémovou chorobou kaprů v ČR. První případy tohoto jarního onemocnění kaprů a koi kaprů byly v ČR zpětně diagnostikovány v roce 2013. V tomto roce byl totiž ve vzorcích uhynulých ryb poprvé potvrzen carp edema virus (CEV). Není ovšem vyloučeno, že podobné případy, projevující se letargií, malátností, ztrátou reflexů a úhyny, se vyskytly už dříve, ale byly jim připisovány jiné příčiny. Od té doby se toto Edematózní onemocnění kaprů (CEVD, carp edema virus disease) v chovech kapra obecného a koi kapra v ČR vyskytuje pravidelně. Od prvních prokázaných výskytů CEV na území ČR byla tomuto onemocnění věnována pozornost a podezřelé úhyny kaprů a koi kaprů byly vyšetřovány i na přítomnost CEV DNA. Téměř každoročně se několik pozitivních případů vyskytlo, a protože bylo známo, že obdobná situace je i v dalších evropských zemích, byl v r. 2016 vypracován návrh výzkumného projektu Nová virová onemocnění kaprovitých ryb, který byl Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) přijat k financování. V rámci řešení tohoto projektu v letech 2017 – 21 byly prováděny odběry vzorků v chovech, kde byla hlášena zvýšená mortalita kaprů nebo koi kaprů. Díky tomuto screeningu bylo odhaleno každoročně několik případů CEV a byl nasbírán materiál pro laboratorní analýzy. Přestože letos na jaře téměř nebyly hlášeny případy hynutí kaprů nebo koi, určitě to neznamená, že by CEV z našich chovů zmizel. Rozhodně je potřeba mu i nadále věnovat pozornost, a to nejen na poli vědeckém, ale především ze strany chovatelů, aby jeho šířením nedocházelo k závažným ekonomickým ztrátám.

Na Výzkumném ústavu veterinárního lékařství, v.v.i. v Brně bylo od roku 2013 do roku 2021 na přítomnost CEV v rámci 458 odběrů vyšetřeno spolu 2279 vzorků. CEV byl prokázán u 54 odběrů, z nichž 39 bylo zjištěno v chovech kapra obecného a 15 u koi kapra.

Fylogenetická analýza 433-bp nukleotidové sekvence viru potvrdila hlavní dělení českých izolátů do dvou základních genoskupin podle hostitelské specifity. Izoláty viru vyvolávající CEVD u kapra obecného (genoskupina I) se významně geneticky liší od izolátů z infikovaných koi kaprů (genoskupina II). Výskyt viru původem z koi kapra je pouze příležitostně zjištěn i u kapra obecného, avšak vždy za výrazně nižších úhynů. Tato skutečnost je velmi zásadní při opatrnosti před možným zavlečením viru do chovu, zejména u importů okrasných kaprů. Fylogenetická analýza dále odhalila, že v chovech může perzistovat stejný virus i několik let. V případě provedení fylogenetické analýzy českých CEV izolátů se sekvencemi kapřího edema viru dostupnými z celého světa bylo zjištěno, že české izoláty jsou shodné s izoláty detekovanými v mnoha evropských zemích. Toto souvisí zřejmě s velmi čilým obchodem s rybami. Díky jemu tak dochází k zavlečení CEV do všech koutů světa, proto vřele doporučujeme preventivní karanténu u nově nakoupených ryb před smícháním obsádky.

Mgr. Zuzana Úlehlová (VÚVeL) přednášela o Koi herpesviróze (KHV), což je virové, vysoce infekční onemocnění kapra obecného a jeho barevné variety koi kapra. Za určitých podmínek může jeho mortalita v chovech dosahovat 80-90 %. V letech 2018 – 2020 byl v Pardubickém kraji její výskyt zásadním problémem. V rybníkářské oblasti města Přelouč se KHV vůbec poprvé objevila v roce 2018. I přes důsledné dodržení mimořádných veterinárních opatření a likvidaci obsádky došlo další rok v jednom z rybníků k reinfekci a k následnému potvrzení viru v dalších 7 rybnících. V roce 2020 pak na Pardubicku vznikla 4 zcela nová ohniska nákazy. Celkem bylo v dané oblasti v průběhu tří let eradikováno 19 rybníků a utraceno cca 263 tun ryb.

Ve spolupráci s Krajskou veterinární správou pro Pardubický kraj byla provedena konvenční epidemiologie zmíněných ohnisek nákazy a odebrané izoláty byly molekulárně vyšetřeny. S největší pravděpodobností došlo k zavlečení viru do jednoho z výtažníků již v roce 2017, a to prostřednictvím nákupu latentně infekčních ryb. Nelze však zcela vyloučit ani přenos infekce prostřednictvím rybožravého ptactva, či zavlečení z neregistrovaných soukromých rybníků v blízkém okolí. Před vypuknutím infekce v roce 2018 byla část obsádky přesunuta do hlavního rybníku, z něhož se pak virus různými způsoby rozšířil dál. Molekulární vyšetření potvrdilo, že „Přeloučské“ izoláty viru odebrané v letech 2018-2019 jsou 100 % identické a pochází tedy ze stejného zdroje infekce. Naopak u nově vzniklých ohnisek z roku 2020 nebyla zjištěna žádná souvislost s ohnisky z předchozích let. Rybníky s chovem kapra obecného (celkem 3 ohniska) náležely pod jiné rybářské sdružení, v předchozích dvou letech mezi nimi nedocházelo k žádným importům ryb a nebyly propojeny společným vodním tokem.

Proliferativní onemocnění ledvin je dle výkladu doc. MVDr. Miroslavy Palíkové, Ph.D. z Ústavu ekologie a chorob zoozvířat, zvěře, ryb a včel, Veterinární univerzity Brno a Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, Mendelovy univerzity v Brně, závažné parazitární onemocnění lososovitých ryb chovaných v akvakultuře i volně žijících populací v Evropě a Severní Americe. V akvakultuře se mortalita ryb způsobená tímto onemocněním pohybuje okolo 15–30 %, pokud se však vyskytnou komplikace způsobené např. jinými infekcemi nebo stresem, může dosáhnout až 100 %. V některých evropských zemích je s tímto onemocněním spojován úbytek volně žijících populací lososovitých ryb. Očekává se, že s ohledem na očekávané klimatické změny doprovázené zvyšováním teploty vody povede rozšíření původce a propuknutí onemocnění v budoucnu k závažnějším důsledkům. Původcem onemocnění je Tetracapsuloides bryosalmonae (Myxozoa: Malacosporea) s poměrně složitým vývojovým cyklem zahrnujícím různé druhy mechovek v roli bezobratlého hostitele a lososovité ryby jako druhého hostitele. U lososovitých ryb je popisována různá druhová vnímavost k onemocnění. Některé druhy mimo to figurují jako tzv. aktivní hostitelé, u nichž dochází k tvorbě a uvolňování zralých spor, jež mohou zpětně infikovat mechovky, jiné druhy se označují jako tzv. koneční hostitelé, protože neprodukují infekční spory pro mechovky, a onemocnění tak u nich končí. Mezi aktivní hostitele v našich podmínkách patří zejména pstruh obecný a siven americký, mezi konečné hostitele pak pstruh duhový a lipan podhorní. Nicméně zařazení do jedné z těchto skupin není dosud zcela jednoznačné. Klíčovým faktorem pro propuknutí onemocnění je přítomnost mechovek/statoblastů a teplota vody přesahující 12°C po dobu delší než 14 dní. Nemocné ryby mají zvětšenou dutinu tělní s přítomností tekutiny, mohou být přítomny krváceniny v kůži a očích, žábry a játra bývají anemické. Nejvýrazněji jsou postiženy ledviny, jako hlavní cílový orgán. Kromě zvětšení zejména v jejich kaudální části mohou být viditelné i ložiskové změny barvy. Podobně může být změněna i slezina. Onemocnění potvrdíme nálezem původce při histologickém nebo imunohistochemickém vyšetření nebo pomocí molekulárních metod. Účinná terapie není zatím známa, v akvakultuře je potřeba zaměřit pozornost především na preventivní opatření, zejména používat pramenitou vodu bez přítomnosti mechovek/statoblastů. Další preventivní metody zaměřené na ryby zahrnují minimalizaci stresu a jiných patogenů, zvyšování odolnosti ryb, využití druhové a liniové odolnosti/tolerance ryb.

K strategii léčby vybraných parazitárních onemocnění ryb se vyjadřovala MVDr. Eliška Zusková, Ph.D. z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického, Vodňany. Paraziti jsou rozšířenou skupinou organismů žijících na úkor svého hostitele. Lze je nalézt napříč všemi kmeny živočichů. Mnoho rozmanitých druhů, od mikroskopických prvoků až po snadno viditelné korýše a kroužkovce, je schopno parazitovat na rybách. Většina ryb, ať už volně žijících nebo chovaných, je infikována parazity. Ryby neslouží jen jako hostitelé různých parazitů, ale také jako přenašeči řady larválních parazitických forem působících vážná onemocnění jiných obratlovců, včetně člověka. Paraziti vykazují úžasné strategie adaptace na své hostitele. Někteří parazitují na vnějším povrchu ryb, jiní ve vnitřních orgánech.

Podle druhu parazita a složitosti jeho vývojového cyklu se volí rozdílné léčebné strategie. Obecně lze lépe zacílit léčbu na jednobuněčné parazity s jednoduchým vývojovým cyklem bez schopnosti vytvářet cystické formy. Na druhou stranu, léčba by v těchto případech měla být rychlá, aby nedošlo k masivnímu pomnožení (např. Ichyobodo necator). Řada parazitů je schopna vytvářet cystózní stadia, která lépe odolávají léčbě a zvyšují infekční potenciál parazita v prostředí. Razantnější a dlouhodobější, popřípadě opakovanou léčbu pak vyžadují rovněž parazité schopní produkovat vajíčka, která jsou rezistentní vůči standardní léčbě.

Dalším aspektem správné volby léčiva je chovné prostředí léčených ryb. Ryby chované v uzavřených systémech mají vzhledem k vysokému nahloučení ryb vyšší potenciál přenosu infekcí daný rychlým parazitárním pomnožením. Naproti tomu ryby z volných vod se s řadou onemocnění dokážou vypořádat svépomocí a jejich tlumení se pak řeší spíše při/během přesunu do uzavřených chovných systémů. Obecně tedy neexistuje univerzální strategie léčby antiparazitárních onemocnění ryb, ale na podkladě anamnestických údajů z chovného prostředí, přítomnosti potencionálních hostitelů a znalosti vývojových cyklů a preferencí vyskytujících se parazitů lze účinné strategie navrhovat individuálně.

Seminář přinesl poznatky vzniklé řešením projektů: Nová virová onemocnění v chovech kapra obecného – diagnostika a prevence (NAZV QK1710114), Udržitelná produkce zdravých ryb v různých akvakulturních systémech – PROFISH (OP VVV: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000869), Dlouhodobá koncepce rozvoje výzkumné organizace (DKRVO) (MZE-RO0518). Akce byla pořádána za finanční podpory Ministerstva zemědělství ČR při České technologické platformě pro zemědělství.

Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.
Hudcova 296/70
621 00 Brno
Česká republika

Autoři:

MVDr. Lubomír Pojezdal, Ph.D.
MVDr. Soňa Šlosárková, Ph.D.
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i.