Za doc. MVDr. Milanem Pavlasem, DrSc.
Dne 3.prosince 2020 náhle zemřel doc. MVDr. Milan Pavlas, DrSc. dožil se 91 let. Narodil se v Mukačevu, kde navštěvoval základní školu. Před obsazením Podkarpatské Rusi maďarskou armádou se Milan Pavlas s rodiči odstěhoval na Moravu. Po roce 1945 byl jeho otec vyznamenán in memoriam Čsl. válečným křížem. Péči o Milana a jeho sestru nesla jeho maminka. Po roce 1947 oslavenec nejprve maturoval na průmyslové škole a pak na gymnáziu. V letech 1948 až 1952 studoval na VŠV v Brně. Během studia na vysoké škole pracoval Milan Pavlas v letech 1948-1952 na Farmakologickém ústavu VŠV, který vedl prof. Lebduška, jako volontér demonstrátor, pomocná vědecká síla a asistent. Po absolvování Vysoké školy veterinární v roce 1952 nastoupil jako asistent na Kliniku infekčních chorob, kterou vedl akademik A. Klobouk a zde pracoval do února 1958. Téhož roku nastoupil na oddělení infekčních chorob Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně, kde pracoval na zpřesnění diagnostiky, prevence a imunoprofylaxe tuberkulózy hospodářských zvířat, zejména skotu. Odborné znalosti si prohloubil studijními pobyty v roce 1959 v NDR v Lipsku, Berlíně, Dessau, Insel Riems, Jeně a v SSSR v Moskvě a Kursku.
V roce 1960 byl přijat za externího aspiranta oboru mikrobiologie a epizootologie a aspiranturu ukončil v roce 1964. Výzkumnou činnost převážně zaměřoval na zpřesnění intra-vitální diagnostiky tuberkulózy a mykobakteriózy u hospodářských zvířat.
V roce 1967 byl pověřen vedením laboratoře pro výrobu tuberkulinů v Havaně. Po návratu z Kuby pokračoval v práci na infekčním oddělení VÚVeL v Brně, kde řešil úkoly zaměřené na objasnění etiologie některých bakteriálních a plísňových onemocnění hospodářských zvířat. V prosinci 1989 doc. Pavlas obhájil doktorskou disertační práci na téma: "Zdravotní význam mykobakterií v období po eliminaci tuberkulózy skotu".
Významné bylo též dlouholeté působení doc. Pavlase jako předsedy Klubu dějin veterinární medicíny a farmacie VFU v Brně, odkud si jej mohou pamatovat i mladší ročníky jako vždy přátelského nestora. Budeme na něj vzpomínat jako na studnici odborných i životních zkušeností.
Podle textu Pavla Braunera sestavil Jan Bernardy
Čest jeho památce!
