“Homo homini amico”
Tímto latinským úslovím se loučili studenti se svým učitelem anatomie, Dušanem Ryšánkem, když v r. 1963 odcházel z Veterinární fakulty VŠZL v Brně na nové působiště do Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně Medlánkách. Vyjádřili tak nejen uznání jeho vztahu k nim při výuce, nýbrž, nechtíce, i krédo, kterým se podvědomě řídil celý život.
Tento jeho postoj se formoval životními zkušenostmi od útlého dětství. V pěti letech, na začátku Druhé světové války ztratil otce, který byl zatčen nacisty a po dvou letech věznění zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Byl silně poznamenán událostmi té kruté doby, strachem o život otce během heydrichiády, strachem z bombardování a hmotnou bídou života s opuštěnou matkou a sourozenci, kteří se všichni ocitli bez finančních prostředků. Jeho životní postoje formoval i další život, který věnoval vědecké práci a popularizaci nových poznatků v odborné praxi a zčásti i práci vysokoškolského pedagoga.
Již během studia na Veterinární fakultě Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně se zapojuje do vědecké práce na ústavu fyziologie, později na ústavu epizootologie a věnuje se také hematologii. Získává řadu prvních cen ve fakultních i celostátních studentských vědeckých soutěžích. V pátém ročníku studia učí studenty agronomické fakulty základům veterinářství a ještě před promocí nastupuje na místo asistenta anatomického ústavu Veterinární fakulty VŠZL v Brně. V roce 1963 přijímá nabídku studijního pobytu v oboru fyziologie a patofyziologie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně. Absolvuje studijní stáže na dalších pracovištích v laboratoři ontogenetické fyziologie, klinické endokrinologie a v oboru experimentální chirurgie. Po ukončení studijních stáží je zapojen do řešení výzkumného úkolu „Fyziologické požadavky na konstrukci dojicích strojů“. Aplikuje tehdy nejmodernější zobrazovací techniku – kinorentgenografii pro studium aktu získávání mléka teletem. Jeho návrhy se staly základem vývoje nového potrubního dojicího stroje DZ-100, který na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v r. 1969 získává zlatou medaili. Byl také hlavním autorem strukové návlečky s atraumatickou hlavicí a odlehčeného strukového pouzdra, které byly bez konstrukčních změn vyráběny 22 let v počtu desítek milionů kusů. Spolupodílel se také na konstrukci první československé rotační dojírny s procesním řízením. Fyziologii, patofyziologii a imunologii mléčné žlázy se věnoval po celou dobu působení na VÚVeL (1963 - 2010). Odprezentoval mnoho svých přednášek, i na mezinárodních setkáních, zapojoval se do pregraduální výuky svými přednáškami a byl spoluautorem učebních textů.
Život člověka je vždy poznamenán společenským klimatem, ve kterém žil. Týká se to i Dušana Ryšánka. Jeho zásadový postoj po okupaci Československa v r. 1968 a z toho vyplývající represe tvrdě zasáhla do jeho vědeckého růstu. Nemohl se věnovat výhradně fyziologii a patofyziologii, ke kterým měl hluboký vztah. Přesto vytvořil hodnoty, které měly význam pro celou společnost. Je autorem a spoluautorem 22 patentů, z nichž 16 dosáhlo průmyslové realizace. Je autorem a spoluautorem desítek původních vědeckých publikací a souhrnných článků. Je autorem několika kapitol ve 4 monografiích. Byť mu nebylo dovoleno získat vědeckou hodnost za totalitního režimu, jeho vědecká práce a odborná aktivita byly již tehdy oceněny udělením Babákovy medaile, Kloboukovy medaile a Hökelovy medaile.
Životní profil Dušana Ryšánka by nebyl úplný bez zmínky jeho trvalého zájmu o výtvarné umění a architekturu, barokní hudbu, beletrii, historii a cestování, kterým se věnoval v plném porozumění se svou ženou Jitkou. Nelze opomenout ani jeho kreativitu, kterou uplatnil ve všech oblastech svého zájmu.
Čest jeho památce!
